Můj život se ZCVRKNUL do 2 × 7 metrů, ale zároveň se mi otevřel celý svět...v jeho barevnosti, intenzitě prožitků, chutí, vůní a silného pocitu propojení s krásou každého místa.
A ne, neměním náš dům za chatku, jen jsem se na 3 týdny dobrovolně nastěhovala do obytňáku.
Najednou zjistíte, že celý váš život lze vměstnat do několika poliček a skříněk, o které se navíc dělíte s partnerem. První den řešíte, kam dát boty. Druhý den řešíte, proč jste si jich vůbec vzali tolik. Třetí den už chodíte pořád v těch samých. Je fascinující, jak rychle se člověk přizpůsobí novým poměrům.
Doma máte pocit, že nutně potřebujete několik místností a spoustu věcí, kávovary, pánve, gauč, oblíbené věci a oblečení,...
Také zjistíte, že soukromí získává úplně nový rozměr. Když se dva lidé pohybují tak dlouho na čtrnácti metrech čtverečních, velmi rychle dochází k prověřování tolerance a kompatibility partnerského soužití.
A přesto se děje zvláštní věc. Čím menší prostor nás “definuje” a ustupujeme od lpění, tím většího prostoru se stáváme součástí. Najednou není co sekat, uklízet, organizovat, přesouvat a řešit. Místo toho sledujete západ slunce, pijete ranní kávu s výhledem, který se každý den mění, a zjišťujete, že největší luxus možná není mít více fyzického prostoru. Možná je to mít méně starostí a více každodenních vědomých prožitků našeho života. Celé roky si budujeme větší a větší prostor pro život, ale pocit svobody se do metrů čtverečních měří opravdu špatně.
Někdy tedy stačí 2 × 7 metrů, plná nádrž, otevřená cesta před vámi a vědomí, že zítra můžete být úplně jinde než dnes.
A možná právě tehdy si uvědomíte, že svoboda není o tom, kolik prostoru vlastníte. Ale kolik života se vám vejde do jednoho dne. ????✨????
S láskou Martina ????
